Knihovní a muzejní spolek

Již v roce 1895 se však ukázalo, že Národopisný odbor prožívá krizi. Jednatel spolku Karel Kamenář rezignoval na svou funkci, na jeho místo nastoupil učitel Karel Prokop. Prvotní nadšení sběratelů ochladlo a nakonec se přistoupilo 6. srpna 1898 k likvidaci veškerého spolkového majetku. Soudní rada Bedřich Kancnýř při této příležitosti konstatoval, že městské muzeum je ve velkém nepořádku, takže je nutno přikročit k jeho spořádání a zamezit, aby městské pergamenové listiny zůstávaly nezamčeny. Požadoval dále, aby byly pořízeny další dvě skříně pro expozici.

Ze situace vyplynulo, že Národopisný odbor už není schopen plnit svou funkci, kterou zřejmě považoval za ukončenou sebráním materiálu a obesláním výstavy v Praze a položením základů k muzeu. Proto byl vyzván Knihovní spolek v Dačicích, aby se věnoval i činnosti muzejní s tím, že by přibral ještě jednoho jednatele, dva muzejní kustody a jednoho člena městského zastupitelstva. Fondy měly být vedeny dva – fond Knihovního spolku a fond muzejní. Knihovní spolek měl převzít také všechno zařízení i finanční hotovost. Do budoucna mělo být muzeum zabezpečeno tím, že by se starosta města postaral o to, aby v domě Městské spořitelny byla muzeu navždy bezplatně propůjčena místnost. Bylo dále požadováno, aby starosta města byl vždy členem výboru Knihovního a muzejního spolku. Všechny tyto podmínky byly přijaty a tak mohlo být muzeum předáno novému majiteli. Stalo se tak na mimořádné valné hromadě „Spolku pro zakládání lidových knihoven v Dačicích“ 21. srpna 1898.

Knihovní a muzejní spolek v Dačicích řídil činnost muzea v letech 1898 až 1949. (V roce 1901 měl spolek 11 členů zakládajících, 49 činných, 77 přispívajících, celkem 137). Práci muzejních kustodů vykonávali v r. 1902 Stanislav Elster a Jaroslav Liška, který nakonec vykonával funkci kustoda muzea až do druhé světové války. Po celou dobu 1. poloviny 20. století bojovalo muzeum s nedostatkem prostor a vlastním zázemím pro uložení a zpřístupnění sbírek vůbec. Dočasně byly sbírky uloženy v jedné místnosti obecné školy a poté opět navráceny do třech místností radnice.