Holčičí sen, klukům vstup povolen

Výstava panenek a hraček ze sbírky Jaroslavy Zborníkové

Slavnostní zahájení v sobotu 7. června v 18 a 19 hodin v rámci muzejní noci

Výstava potrvá do 31.8.2014


Holčičí sen, klukům vstup povolen Všude kolem panenky!!!!

Tak takový můžete mít pocit, když vstoupíte na hlavní letní výstavu v dačickém muzeu, kterou jsme nazvali „Holčičí sen, klukům vstup povolen“.

Ale nejen panenky (velké, malé i přímo miniaturní), ale také pokojíčky, nádobíčka, kufříky pro panenky s celou výbavičkou, mimina, krámek, vyšívání, stará školní třída i s lavicemi, tabulí, paní řídící, žačkami, penály, počítadly, malými housličkami, sešítky na lavicích; dále kočárky pro panenky, káča, kostky, hasičské auto, náklaďák, cínoví vojáčci, ale i maličký parní stroj, medvídci, prostě, nač si vzpomenete. Tak to vše sbírá paní Jaroslava Zborníková a vystavuje vše u nás v Dačicích. Bez nadsázky se dá říci, že takovou kolekci jsme v muzeu ještě nevystavovali. Tak pokud máte chuť se vrátit do dětství, zavzpomínat a nebo se jen pokochat tím, co se vše dalo pro radost dětí vyrobit, přijďte se podívat.

Nejstarší vystavená panenka je z roku 1844, řada dalších je z konce 19. a počátku 20. století a další panenky a hračky zasahují do doby, kterou již většinou (někteří) pamatujeme. Na vystavených panenkách určitě oceníte velký cit pro detail, vypracovanost oděvu, paruk, výzdobu šatů. Většina jich pochází z Německa, které bylo velmocí ve výrobě panenek, dále z Francie, Itálie i od nás.

A co vlastně o panenkách víme? Dočteme se, že panenka je dětská hračka, která má podobu malého dítěte či mimina nebo i jiné lidské bytosti. Panenka může mít i podobu zvířete nebo pohádkové postavy. A na výstavě máme dokonce panenku, která má podobu jeptišky. Ale v tomto případě to vlastně ani nebyla panenka. Rodina, ze které odešla dívka do kláštera, si nechala totiž zhotovit takovou panenku na upomenutí této dívky. Panenka byla v tom případě oděna do šatů, které náležely řádu, do kterého dívka vstoupila. I takovou podobu tedy panenky mohou mít.

Historie panenky sahá až k samým počátkům naší civilizace. Nejstarší dochovaná panenka, která sloužila jako dětská hračka, pochází z Mezopotámie a byla vyrobená z alabastru. Ve starém Egyptě byla panenka z pádla užívána již v době 2000 př. n. l. A panenka již s pohyblivými končetinami, a často velmi detailně a výtvarně zpracovaná, se objevuje v době okolo 200 let př. n. l.

Jedna z prvních písemných zmínek o existenci dřevěných panenek, jak je vnímána dnes, pochází z britské závěti z roku 1548, kde mezi odkazované patří i panenka s dřevěnou hlavou pokrytou sádrou. Rozmach řemeslné výroby je v Evropě datován na přelom 17. a 18. století do míst v rakouském Tyrolsku a do německého Bavorska a Durynska. Menší dílny pracovaly také ve Francii a Británii. Většinou se jednalo o soustruženou výrobu s malovaným obličejem, vlásky a šitými šaty, s velmi jednoduše zpracovanými končetinami. Počátek řezbářských panen má kořeny v napodobování figurín z místních kostelů, kde řezbáři a truhláři čerpali inspiraci pro své dětské panenky. Dřevokloubové řezbované panenky pocházejí z bavorských a rakouských Tyrol.

Na území Čech začala vznikat drobná řemeslná výroba dřevěných kloubových panenek od poloviny 18. století jako alternativa drahým dřevěným, nebo již porcelánovým pannám rakouské, německé, francouzské a anglické výroby. Postupem času se z nevalně zpracovaných výrobků, které byly nejprve opatřeny sádrovou hlavou s malovaným obličejem i vlasy, dřevěným tělem a textilními končetinami, stala propracovaná výtvarná díla, která svým zpracováním konkurovala i těm nejuznávanějším značkám a řemeslníkům. Zlatý věk panenek přišel v 19. století, kdy díky novým výrobním technologiím vznikaly především v Německu velké továrny produkující krásné biskvitové panenky.

Panenky byly v průběhu věků tvořeny z rozličných materiálů. Mezi základní přírodní materiály patřil především textil a dřevo, populární nejvíce do 19. století. Poté se používaly továrně zpracované materiály jako papírmaš, keramické materiály (biskvit a glazovaný porcelán). S rozmachem syntetických látek potom přišel na svět celuloid a plast a v současné době je nejrozšířenější vinyl.

Panenky & hračky Panenky & hračky Panenky & hračky Panenky & hračky Panenky & hračky


Sběratelka panenek a hraček Jaroslava Zborníková z Příbrami

Paní Jaroslava Sborníková není profesionální restaurátorkou, ale přesto jí pod rukama prošly již desítky panenek, kterým ušije šaty, vyrobí paruku nebo dodá chybějící část těla. Kolik panenek již spravila, těžko spočítá, ani neví, kolik jich přesně má. Před cca 40 lety začala se sbíráním panenek a později i hraček. Svou první panenku objevila na zbořeništi starých domů na Březových Horách v Příbrami. Šla okolo a uviděla starou rozbitou panenku. Dala ji dohromady a nyní je v její výstavní kolekci vedle řady dalších. Další její panenka byla ze skládky z Kosovy Hory. Poté si již začala dávat inzeráty na koupi staré panenky a lidé se jí začali ozývat. Jezdila si pro ně, kupovala je a trpělivě opravovala. Ve své sbírce má převážně panenky německé, dále francouzské, italské a české.

Jako dílna jí slouží vlastní kuchyně. Říká, že opravování je její velká vášeň. Každá oprava zabere určitý čas. Ne vždy má po ruce potřebný materiál. Paruky ji naučil dělat její otec – holič, který vyráběl vlásenky pro divadlo a film, dodnes používá jeho vybavení. Šaty se naučila šít sama. V dnešní době je pro ni těžké sehnat odpovídající materiál na výrobu šatiček či rovnou staré, dobové oblečení. Šaty musí totiž být přesné a zároveň hezké.

Z počátku látky a oblečení kupovala po bazarech, nyní jí spíše vypomáhají kamarádky, které jí věnují oblečení nebo jí občas něco dají i jejich babičky, dívá se i po burzách. Má k dispozici pár knih, podle kterých šatičky šije. Oblečení většinou šije v ruce tak, jak se to dělávalo před léty.Ve své sbírce má nejstarší panenku z roku 1844 a mezi ty nejmladší patří její vlastní panenka někdy z roku 1940.

Kromě panenek a hraček sbírá také alba francouzských panenek a knihy a staré fotografie s panenkami.

Do bytu se jí panenky nevejdou, a tak putují celý rok po výstavách na hradech a zámcích po celé republice (Jaroměřice, Buchlov, Vranov, Litomyšl, Čáslav, Strakonice, Týnec nad Sázavou a v loňském roce Červená Lhota). Přinášejí radost dětem i dospělým.


Výstava je otevřena do 31. srpna denně kromě pondělí 9-12, 13-17 hod.

Holčičí sen, klukům vstup povolen