Národopisná expozice

obrázek - Nástroje na zpracování lnu

Nástroje na zpracování lnu

pocházejí z vesnických domácností na Dačicku, zpracování lnu bylo značně rozšířeno, v poměrně chudém kraji se len hojně pěstoval. Doma se zpracovával od přípravy vlákna až po tkaní látek na tkalcovském stavu.

Postup: len se nejdříve zbavil paliček se lněnými semínky na hřebenu, poté se polámal na trdlici, na vochlovací stolici se dál zbavil pazdeří (zbytků stonku) až se získala pěkná lněná koudel, která se upevnila na kužel a z něho se již předl len na kolovrátku, v nástrojích se zde objevuje ještě tzv. motovidlo, které sloužilo k natáčení lněné příze na celé přadeno (to se dál upravovalo – bělilo apod.). Dřevěná palička sloužila také k polámání stonku lnu.

Nástroje ve stodole

koňský chomout, jednotlivá jha pro volský potah, dvojjho pro pár volů v zápřahu, náčelek pro zapřažení krávy, cepy na mlácení obilí, kosa (tzv. hrabice) sloužící na pokosení obilí, velké pohrabovačky sloužily k pohrabání pole po sklizni obilí (klasů), stoupa sloužila k rozdrcení obilí, dřevěná velká míra na obilí.

Výroba zboží ze slámy a z loubků

v okolí Dačic, hlavně v obcích od Volfířova k Velké Lhotě se v zimě hodně pletlo z tzv. loubků, což jsou štípané kořeny stromů – jedle a smrku, které se máčely a sušily, a poté se z nich pletlo většinou přímo v kuchyni různé zboží; jednak koše na brambory, na prádlo, nůše, v kombinaci se slámou potom různé ošatky a zásobnice na obilí apod. Zboží se pletlo v době, kdy byl klid na poli a prodávalo se potom na trhu ve městě – jeden ze zdrojů obživy chalupníků v poměrně chudém kraji.

Příprava jídla

nástroje pro přípravu stravy – lis na tvaroh, dva typy máselnic (soudková a tlučka), krajáč na sbírání smetany, forma na máslo, díže na zadělávání těsta na chléb, kopist na míchání těsta, lopata na sázení chleba do pece, síto na prosévání mouky, pekáč na husu (s hubičkou na slévání omastku), chladící láhev, dřevěný mlýnek na kávu, sdrátovaný kameninový hrnec na sádlo, různé formy na bábovky.

obrázek - forma na perník
Formy na perník

dřevěné vyřezávané původní formy na perník pocházející z dačického cukrářství a perníkářství u Šicnerů z 19. století. Z některých forem se daly sestavit slepením jednotlivých tvarů i hračky pro děti z perníků – viz kolébku, domeček, košíček, perníkářské zboží se hojně prodávalo jak v obchodě, tak na poutích v okolí a jarmarcích. Vedle jsou sádrové odlitky z původních forem.

Malovaný nábytek

selský šatník, a obě truhlice malované sloužily k ukládání oděvů v domácnosti, nábytek pochází z Dačicka a ukazuje výzdobu typickou pro tuto oblast Horácka.

Keramika

zelený koutní hrnec, ve kterém se nosila mladé mamince (šestinedělce) slepičí polévka „do kouta“ (mnohdy prý i s celou vařenou slepicí). Na poličce (římse) jsou vystaveny talíře a mísa z konce 18. a poč. 19. stol., džbánky pocházejí z doby kolem poloviny 19. století, z minulého století jsou i obrázky malované na skle.

obrázek - sváteční ženský horácký kroj
Výšivky – sváteční ženský horácký kroj

pro vdanou ženu (je s čepcem) vznikl obnovením horáckého kroje po druhé světové válce, v roce 1946 v něm vítaly dačické ženy prezidenta dr. Eduarda Beneše. Pro horácký kroj je typická bílá výšivka, která vždy vychází na plenách a zástěrkách vždy z jednoho rohu – srdíčka, květináče apod. a dál se rozvětvuje. Límečku se říkalo „krádlík“, na čepci je uvázána tzv. půlka, to znamená šátek ve tvaru trojúhelníku, který je vyšit barevnou výšivkou. Původní horácký ženský kroj se nosil na Dačicku do konce minulého století, ale podle dobových fotografií se objevuje ještě v nedaleké obci Chlumec kolem roku 1920.

Svatební praporce

lidová výšivka, zvláštnost oblasti tzv. Jihlavských vrchů – Telčska, Třešťska, Dačicka. Každá obec vlastnila tento praporec, některé jsou označené jménem obce a datované (viz obec Heřmaneč, 1855 na vystaveném praporci), jsou většinou čtvercového nebo obdélníkového tvaru zdobené výšivkou nebo třásněmi kolem. Vyšívané bavlnkou nebo vlnou. Z motivů obsahují nevěstu, ženicha, kolébku s miminem, svatebčany. Používaly se buď v době, kdy si nevěsta převážela výbavu do vsi, kam se přivdala (výbava se praporcem přehazovala). Další verze je, že s tímto praporcem vítaly vdané ženy ze vsi mezi sebe danou nevěstu a praporec nesla na žerdi většinou nejváženější žena v obci.