Zajímavé exponáty

obrázek - nejstarší vyobrazení města 1 obrázek - nejstarší vyobrazení města 2

Nejstarší vyobrazení města

(akvarel z 19.století zhotovený podle starého obrazu) zachycuje dolní náměstí před velkým požárem v roce 1690, ukazuje na honosné štíty jednotlivých domů, které Dačice také měly, ve městě poté ještě následovala celá řada požárů, proto se zdobené štíty domů nezachovaly jako v sousední Telči či Slavonicích.


obrázek - veduta města
Veduty města

zachycují Dačice v období první poloviny 18. století; kresba, rytina. Dobře patrna rozloha města, jednotlivé památky, uzavírání města branami, …

Obrázek špitální kaple sv. Anny

kresba, gotická kaple se dříve nacházela v prostorách pod františkánským klášterem, založena již zřejmě ve XIII. stol. a přestavěna ve stol. XV. , odsvěcena v roce 1789. Uvnitř zachováno klenutí okna.


obrázek - ruka s mečem
Ruka s mečem

byla symbolem dačického soudního práva, Dačice měly i právo hrdelní, popravy oběšením nebo setnutím se konaly na šibeničním vrchu. (Pranýř, stínadlo a šibenice se odstranily v roce 1789). Od dačického soudu nebylo odvolání k žádné další soudní instanci jen ke králi českému. Město si toto privilegium žárlivě střežilo. Ruka s mečem se vyvěšovala až do druhé světové války na staré radnici v době konání jarmarků a trhů – symbol městského práva, upozorňovala vlastně na to, že každý bude za špatné činy potrestán. (Ruka s mečem se vyvěšovala na radnici již v 16. století).


obrázek - dačický graduál
Dačický graduál

Graduál = liturgická kniha obsahující tzv. antifony – bohoslužebné zpěvy před žalmy a po žalmech pro sólový zpěv a mešní sborové zpěvy. Tyto knihy byly opatřeny notami a často bohatě zdobeny malbami, iniciálami. Vedle tištěných knih vznikaly tyto rukopisné liturgické knihy na zakázku měst, různých spolků a bratrstev.

Městské muzeum a galerie v Dačicích má ve svých sbírkách unikátní ručně psaný a malovaný kancionál, tzv. Dačický graduál. Tato cenná písařská a iluminátorská památka dokumentuje bohatě rozvinutou uměleckou produkci Dačic v 16. století.

Dačický graduál je rozsáhlé dílo s 500 listy, které obsahuje české náboženské zpěvy ve sledu církevního roku s notami a nádhernými iniciálami. Texty i ilustrace psal a maloval v letech 1586-87 Jan Lucián, zvaný Voják, jak je zaznamenáno na konci Graduálu: „od Jana Luciana jináč Vojáka, dokonán l. 1587 v den sv. Mauricia.“

Kancionál byl pořízen na náklady dačického měšťana Petra Czundlíka. Jméno zakladatelovo je uvedeno: „nákladem slovutného pana Petra Czundlíka, měštěnína města Dačic.“

Zhotovení samotného graduálu započalo patrně současně se stavbou renesanční městské věže a s přístavbou literátského kůru, neboť byl psán pro literátské bratrstvo při farním dačickém chrámu sv. Vavřince. Měšťané z literátského bratrstva se scházeli k církevním zpěvům a právě výpravné zpěvníky se stávaly jedním z projevů měšťanské kultury. Literátský spolek dačický byl několikrát obnovován a zachoval se v Dačicích až do 19. století. Dačický graduál je velká kniha v mohutné původní vazbě, jejíž desky z bukového dřeva jsou potaženy světlou vepřovicí a ozdobeny slepotiskem, zároveň jsou opatřeny masivním odlévaným kováním.

Na prvním listu Graduálu je namalován znak tehdejšího pána na Dačicích – Oldřicha Krajíře z Krajku a na druhém listu je znak města Dačic. Později, nepochybně v 17. století, byly z rukopisu vyříznuty listy o M. Janu Husovi. Osud Dačického graduálu byl později dosti spletitý. Město Dačice odevzdalo tuto památku 28. července 1819 k uschování do tehdejšího Františkánského musea v Brně, vymiňujíc si, že „kdyby v budoucnosti museum přestalo býti ochranným místem vlasteneckých starožitností a památek, aby tento graduál, městu Dačicím patřící, opět tam byl vrácen.“ Naštěstí se zásluhou PhDr. Františka Křížka vrátil zpět do Dačic a stal se součástí sbírek Dačického městského archivu, později (v r. 1960) Městského muzea a galerie v Dačicích. Město tedy získalo vzácnou památku zpět, ale ukázalo se, že je nutno ji zároveň restaurovat a zachovat tak pro generace příští. Málokdo mohl v době vzniku rukopisu tušit, že největším nepřítelem existence této knihy se stane právě látka, kterou byl psán – železitoduběnkový inkoust. Během let totiž docházelo ke korozi tohoto inkoustu, který chemicky narušoval papír a způsoboval vypadávání textu i některých barev iluminací rukopisu. Díky pochopení ze strany restaurátorského oddělení Národní knihovny v Praze a především za finanční podpory – grantu ministerstva kultury ČR – byl Dačický graduál v roce 1994 restaurován a ošetřen tak, aby se jeho stav nemohl nadále zhoršovat.


obrázek - zdobený kříž
Bohatě zdobený kříž

starý soudní kříž městského magistrátu, který byl umístěn na radnici a sloužil jako přísežný kříž nejen při soudech, ale i při uvádění do určitých úřadů, postů. Přelom 17. a 18. století.

Obraz Matěje Jiřího Kapety

práce zřejmě Václava Altmanna, malíře ze známé malířské rodiny dačické. Portrét zachycuje doživotního dačického primátora ze 17. století Matěje Jiřího Kapetu, zakladatele františkánského kláštera v Dačicích a mecenáše špitálu při kapli sv. Anny pod klášterem. Bohatý soukeník italského původu, textilní velkovýrobce a velkododavatel, obnovitel města po třicetileté válce. Ve městě po něm pojmenována ulice Kapetova pod klášterem. Klášter nyní opět slouží původnímu účelu, ale patří Řádu bosých karmelitek.

Dřevěná tabulka

o vybírání mostného či mýtného na mostě přes řeku Dyji z roku 1570 s vyhláškou městské rady. Most přes řeku Dyji byl postaven kolem roku 1526, dá se předpokládat, že byl dřevěný, i když některé záznamy ze 17. století hovoří o práci zděné, která byla na mostě prováděna. Zdá se tudíž, že most měl již v této době kamenné podezdívky, na které byly postaveny na počátku 18. století (v r. 1706) sochy sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého. Úplná přestavba mostu na kamenný byla provedena nákladem vrchnosti v roce 1793. Tuto podobu si zachoval 100 let, když byl v roce 1893 nahrazen mostem železným. Současnou podobu získal most v roce 1991. Tabulka připomíná vybírání mýtného na mostu, probíhalo až do roku 1848. Přepis textu na této tabulce říká :

„Léta 1570 od mostu města Dačic. Kdo chce přes něj potahem a nákladem jeti má dáti na opravu mostu 1 krejcar od půl vozu aneb daň půl krejcaru. Kdyby pak mimo most dole jel není povinen od mostu nic dáti. Kdoby pak takovou povinnost nedal bude pokutován pro lepší toho jistotu pečeť města jsme přitisknout dali. Purkmistr města Dačice.“


obrázek - zdobený kříž
Madona v oblacích

dřevěná plastika polychromovaná, pochází od Matouše Strachovského, výborného domácího řezbáře z 18. století, který se podílel zároveň na výzdobě klášterního kostela. Mimo sochařské a řezbářské práce pro Dačice se podílel na tvorbě dalších uměleckých sochařských a řezbářských památek na Jindřichohradecku. Přímo pro Jindřichův Hradec vytvořil rozsáhlý sloup sv. Trojice na hlavním náměstí J.Hradce s 22 sochami (toto dílo vytvořil v letech 1764-1766 za 1.828 zlatých), dodal řezbářské práce pro zámeckou kapli v Jemčině, oltářní sochy do Jarošova, dřevěné plastiky do Nové Bystřice. Narodil se v Dačicích 14. 9. 1725.

Je zajímavé, že jeho pravnuk Josef Strachovský (1850-1913) vytvořil jako jediný znamenitý portrét Bedřicha Smetany (podle živého modelu), který se zachoval na paměť významného skladatele.


obrázek - cechovní truhlice
Cechovní truhlice

dvě dřevěné cechovní truhlice z 18.století, jedna je datována rokem 1798 připomínají rozvoj cechů a řemesel vůbec ve městě. K největšímu rozvoji obchodu a řemesel došlo za Krajířů z Krajku především v 16. století. Nejstarší cechovní artikule obdrželi v Dačicích řezníci v roce 1526. Dále zde měli cechy: pekaři a mlynáři (1556), ševci s koželuhy (1576), krejčí, kováři, koláři, bednáři a zámečníci (1577), kožešníci (1585), tkalci (1588), soukeníci (1592), barvíři (1562).

Cechy: původní bratrstva příslušníků stejného nebo příbuzných řemesel se spravovala zvyklostmi, z nichž se ustálily určité pořádky, zvané artikule, a tyto artikule jsou obsahem listin vydávaných cechům panovníkem nebo vrchností. Poslání cechů bylo hospodářské, sociální a politické. Cechy zajišťovaly členstvo v nemoci, nouzi a stáří. Hájily společné zájmy proti konkurenci řemeslníků okolních měst, dohlížely na jakost a cenu výrobků. Pečovaly o výchovu učňů a tovaryšů vlastního řemesla, prosazovaly své zástupce do městských úřadů. V čele byli cechmistři. Spravovali majetek cechu, uchovávali privilegia, pečetidla, knihy a další cennosti (právě v cechovních truhlicích). Cechy byly zrušeny živnostenským řádem 1. 5. 1860.


obrázek - cínové nádobí
Cínové nádobí

pochází ze 17. století, práce jihlavských cínařů

Nádobí fajánsové

modrý talíř se sladovnickými odznaky a iniciálami jmen pochází z roku 1726, bíle polévaný kalamář s výzdobou je z roku 1704. Dva modré talíře zřejmě vznikly na Počátecku na přelomu 17. a 18. století, výzdoba vzniká rytím do modré engoby (polevu).


obrázek - mince
Nález mincí

V roce 1961 byl v Dačicích nalezen při stavebních úpravách domu v hrnci s pokličkou. Zakopán byl kolem r. 1620 – bitvy na Bílé hoře (na počátku třicetileté války). Pestrost oběživa té doby je dostatečně patrná podle označených skupin. Groše, haléře, krejcary, … ražby z let 1514 – 1620.

Přehled českých mincí

Denáry, brakteáty, groše, tolary. Tolary nalezeny v Budči, byly uloženy do země koncem 16. století. Cenové poměry v 15. a 18. století ukazuje tabulka.

Obrazy

portréty manželů Šantrůčkových, měšťanů dačických, olej na plátně, maloval Josef Antonín Altmann z dačické malířské rodiny, obrazy po restaurování.

Hodiny

mosazné, napodobenina gotické katedrály v Remeši, 19. století

Sbírka porcelánu
Vše k výrobě první kostky cukru na světě v Dačicích v roce 1843

staré formy na původní homole cukru, fotografie vynálezce Jakuba Kryštofa Rada a jeho paní Juliány, nákres Radova lisu na výrobu kostek, mapa licencí Radova vynálezu, model cukrovaru v Kostelním Vydří, … Viz První kostka cukru


obrázek - výrobek bolíkovských železáren - poslední večeře Páně
Ukázka výrobků železáren v Dolním Bolíkově

V roce 1810 byly v Dolním Bolíkově na Dačicku založeny železárny, které byly ve 20. letech 19. století jedny z nejvýznamnějších na Moravě. Vysoká pec byla zapálena v roce 1814. Železná ruda byla získávána z ložisek v okolí, nejvíce ze Županovic. Železo zkujňovaly hamry v okolí. Počátkem 50. let došlo k úpadku železáren, vysoká pec byla zastavena v roce 1853.

Papírna v Dolním Bolíkově s ukázkami papíru a jednotlivých vodoznaků

Bolíkovská papírna byla jednou z nejstarších papíren na Moravě. Byla postavena v dolní části vsi na Bolíkovském potoce. Prvním dokladem o papírně je papír z roku 1589, opatřený nejstaršími průsvitkami neboli vodoznaky (foligrány). Bolíkovská papírna vyráběla čtyři druhy papíru – kancelářský, obyčejný, konceptní a pijavý. Záznamy o papírnících v Bolíkově jsou v průběhu 18. století.